Triangl of love

26. listopadu 2011 v 16:51 | Anný-chan | Triangl of love

Nyan.. Tak na přání mé milé Aoi-chan.. Jsem napsala povídku.. ^^ Snad se bude líbit.. :3 Budu ráda, když mi na ní napíšete svůj upřímný názor.. Jsem si vědoma toho, že moc psát neumím.. ALe tak.. Snad to nebude nejhorší.. ^^

Klik na CČ

Postavy:

Hlavní postava:

Další postavy:

Povídka:

To snad ne.. Jak se to mohlo stát? Byla jsem tak naštvaná..Zase ona..Nejdřív mě oblbuje tím že mě miluje.. A pak si dovolí mi ho přebírat?

Celé mé tělo ovládl vztek.. Ale protože všichni spali.. Šla jsem na záchod zamkla se ani jsem nerozsvítila a dala pár ran do zdi..

Byla jsem tak naštvaná.. Pak se mě zmocnilo úzko.. Spadla jsem na zem a začala jsem brečet.. Konečně mi bylo líp..

ALe teď už jsem jí nenáviděla..

Všechno se sype jenom kvůli ní..

Ztrácím ho.. A jenom kvůli ní.. On na mě pomalu kašle.. A zapomíná.. Neuvědomuje si to.. A to mě štve ještě víc.. už mu na mě asi nezáleží a za všechno tohle může ona..

možná se zdá, že na ní svaluju všechnu vinu aby mi bylo líp, ale tak to není.. Už nevím jak dál.. Uvědomuju si, že o něj pomalu po kousíčkách přicházím a cítím se jako bych měla svázané ruce, nohy a zalepená ústa..

Cítila jsem se tak bezmocná..

Měla jsem chuť vzít nůž a říznout se do zápěstí.. Chtěla jsem cítit tu úlevu a vidět svou krev stékat po ruce.. Chtěla jsem prostě už jen klid.. A tak jsem si radši zalezla do svého tvůrčího koutku a začala jsem psát .. Psala jsem tak dlouho dokud jsem znaveně nepoložila hlavu na papír a neusla...

_____________________________________________________

Ráno mě vzbudilo nějaké pípání.. To pípání začalo být po 10 minutách už vážně otravné a tak jsem vztala a šla se podívat co mě to zase otravuje..

Byl to můj mobil.. A to otravné pípání byli SMSky co mi přišli.. Byli od něj..

Nechtěla jsem je číst.. pořád jsem na něj měla vztek a tak jsem mobil hodila na postel se slovy "Máš jí ne? Tak co píšeš mě."

Nechtěla jsem na to myslet, protože mě to ničilo a tak jsem si šla zaběhat..

Bylo 06:30 a ulice byli prázdné.. Byla ještě tma a mlha byla tak hustá, že by se dala krájet.. Ale přeci jen.. Nemáte tušení jak je to osvobozující.. Odpoutáte se od všech starostí.. Jste tam jen vy a příroda.. Bylo mi tak příjemně, jako mi už dlouho nebylo.. Cítila jsem se konečně uvolněně..

Ale to dlouho netrvalo..

Myšlenka, že jsem tam jen já a příroda mě náhle opustila když mě srazilo auto.. Hrozně to bolelo.. Náhle jsem pomyslela na to jako moc chci žít.. Na to co mi asi psal.. A na to že jsem husa.. Promítlo se mi v hlavě několik myšlenek.. A pak jsem upadla do bezvědomí..

_______________________________________________

Probrala jsem se až dva dny na to..

"K-k-kde to jsem? Co se stalo?" vysoukala jsem ze sebe.

A pak jsem zasténala.. Nemohla jsem dál mluvit.. Strašně to bolelo..

Pak jsem si vzpoměla co se stalo..

Bolestí jsem zavřela oči.. A když jsem je otevřela.. uvědomila jsem si, že mě někdo drží za ruku..

Kdo to asi je? Otočila jsem se na stranu a tam byl on.. Při pohledu na to jak seděl na židli, držel mě za ruku a mumlal ze spaní.. Jsem se na něj nedokázala dál zlobit..

Právě naopak.. Byla jsem šťastná, že tu je.. Že na mě nezapoměl.. A že za mnou přijel až z Brna..

Přemýšlela jsem jestli ho mám vzbudit a nebo ho nechat spát..

V přemýšlení mě přerušila až sestřička co mě přišla zkontrolovat..

"Ach, už jste konečně vzhůru slečno."

"Nebolí vás něco, slečno? Mohu vám nějak pomoct, slečno?"

Stále dokola mě oslovovala slečno.. Slečno sem, slečno tam..

Po chvíli mi došlo, že čeká na odpověď..

A tak jsem jí řekla, kde mě co bolí .. Ona se usmála a pronesla..

"Dobře. Chviličku ztrpení slečno a hned to napravíme."

Už ani nevím co udělala, ale bylo mi fajn..

Pak se na mě tak ustaraně podívala a řekla..

"Byli tu vaši rodičové, slečno."

"A-ale omlouvám se, už museli jít. Měli naléhaví případ."

"Jistě to chápu.", řekla jsem..

Není lehké mít tak vytížené rodiče.. Skoro nikdy jsme neměli čas být spolu.. Ale už jsem si tak nějak na to zvykla.. A asi proto jsem se bála, že příjdu i o něj.. O Naokiho..

Po chvíli mě to přemýšlení znavilo.. Přeci jen.. Jsem byla ještě slabá.. A tak jsem zase usnula..

_________________________________

Když jsem se pak znovu probudila byl večer..

Ani jsem neotevřela oči a věděla jsem, že u mě neustále seděl.. Věděla jsem to.. Protože jsem slyšela jak na mě mluvil..

"Mio-chan.. Tak strašně tě miluju.. Asi si nejsi vědoma toho, že bez tebe nechci žít.."

"Proč, musel ten kretén srazit zrovna tebe? Argh.. >_

"Proč nesrazil radši mě?"

Po chvíli jsem na své ruce ucítila mokro..

Byli to jeho slzy..

Bál se o mě..

Řekl.. Že mě miluje..

A já.. Já husa pitomá jsem mu tak křivdila..

Už jsem chtěla otevřít oči a říct mu něco typu "Miluju Tě"..

Ale přišla ona.. Ach zajisté.. Byla to ona.. Ta kterou jsem za všechno vynila.. Byla tu.. Akane-san ..

________________________________________________________________

Stála ve dveřích aspustila na Naokiho..

"Nech ji bít. Ona.. Ona miluje mě!"

Naoki byl v šoku..

"A-a-akane-san."

Cože? Co to právě řekla? O-o-ona už od začátku chtěla mě?  Byla jsem zmatená. Nevěděla jsem jestli mám zareágovat nebo dál předstírat spánek..

Nakonec jsem dál hrála, že spím..

Akane došla až k Noakimu.. Chytila ho za jeho bílou košili  a přitiskla na zeď.

" Řekla jsem Ti to jednou. A nebudu se opakovat."

" Od začátku jí miluju. Dokonce jsem jí to řekla a ona mé city opětovala. "

"A furt je tu možnost, že mě stále miluje."

"Takže se od ní drž zpátky Naoki!"

Naoki se naštval. Odstrčil jí od sebe a schodil ze stolu nějaké sušenky.

"Co si myslíš že dělaš? Jsi úplně blbá?"

"Ublížila jsi jí. Vykašlala jsi se na ní!"

"Dalo mi dost práce aby na tebe zapomněla.."

"Pak se vrátíš a začněš se motat kolem mě.."

"Víš.. Mio-chan si myslela, že mezi námi něco je. Zase jsi jí dostala do depresí a--"

"Už zmlkni! Nikdy! Nikdy jsem se na ní nevykašlala! "

"A jak teda říkáš tomu, že jsi se s ní vyspala a pak odjela.. Nic jí neřekla.. A nechala jí samotnou ve tom hotelu?"

"Do toho Ti nic není!"

"Ale když tě to tak zajímá.. Zavolali mi na pokoj, že mi umírá matka.. Ať nic nedělám a okamžitě nastoupím do Taxi co na mě dole čekal.."

"Nechtěla jsem Miu-chan obtěžovat svýmy starostmi a tak jsem jí nechala dál spát.."

"Ale ještě toho dne matka umřela a já byla převezena svým otcem na internát v Japonsku"

"Otec nehtěl abych se sem už někdy vrátila a tak tu všechny moje věci i mobil nechal." "Neměla jsem se s ní jak spojit. A když už jsem mohla po 4 letech přijet hledala jsem jí.."

" A když jí najdu.. Motá se okolo ní nějakej šašek!

Chtěla jsem jí to všechno vysvětlit, ale nemohla jsem.. Protože jsi mě od ní neustále držel zpět!"

Už jsem to nevydržela.. Ucítila jsem jak Naoki váhá, jestli je pro mě tím pravým.. Tak jsem otevřela oči..

A vyhodila jsem jí z pokoje ze slovy

" Už nikdy nebudu schopna Tě milovat.. Ale jsem Ti zároveň vděčná.. Kdyby jsi mi neublížila.. Nikdy bych asi nepoznala Naokiho pořádně.. A asi bych si neuvědomila, že on je tim jediným s kím chci být"

Akane-san se usmála.. Bylo na ní vidět, že je šťastná že se mám už dobře.. Ale přitom jí mrzelo, že ona není tou osobou s kterou chci zůstat..

Pak jsem sledovala jak odchází..

Omluvila jsem se Naokimu..

"Nikdy jsem nechtěla aby jsi ty kvůli mě trpěl."

"Miluju Tě tak jako nikoho na světě."

"Bez tebe bych nebyla schopna žít."

Naoki na mě koukal s tím jeho úsměvem.. ^^

Objal mě.

"Ty hloupá, nemáš se proč omlouvat."

"Miluju Tě Mio-chan"

_______________________________________________________

O rok později..